ZVONY – HISTORIE

Kostel i klášter spolu prošly staletími, časy dobrými i zlými, dobami vzestupů i pádů.  Ze všech pohrom, které na ně dolehly, se díky Boží milosti, lidské pomoci a neúnavné práci vždy vzpamatovaly a karlovské zvony ode dne vysvěcení až do dneška svým hlasem zvou věřící k modlitbám. Nebyl to však stále týž hlas stejných zvonů, jejich historie je stejně pohnutá, jako historie samotného kostela.

Původní stav ze čtrnáctého století neznáme. První doložené zprávy jsou až ze století sedmnáctého, kdy je psáno, že při rozboření zvonice v únoru roku 1611 byly zvony shozeny a roztlučeny. Nové dal na věž umístit opat Řehoř Link okolo roku 1614. Inventář z roku 1634 zmiňuje dva zvony zavěšené a dva nezavěšené. Rovněž hovoří o jakémsi „cimbálu“, složeném ze čtyř zvonců. Další zprávy jsou až z doby okolo poloviny osmnáctého století. Před požárem v roce 1755 visely ve zvonici tyto zvony:

• největší, vážící 2.500 liber (1.285 kg), který nechala v roce 1715 odlít hraběnka Johanka Polyxena z Bubnů a Litic. Opat Řehoř Samuel Otčenášek jej posvětil na jméno Panny Marie, všech svatých řádu řeholních kanovníků a sv. Polyxeny.
• prostřední, vážící 1.400 liber (719 kg), který nechal odlít v roce 1710 řeholník Antonín Schovanský. Posvětil jej emauzský opat na jméno Antonína Paduánského.
• nejmenší, vážící 742 liber (381 kg). Tento zvon nechal v roce 1739 odlít děkan Augustin Tomáš Štička, posvětil jej opat Tomáš Brinke na jméno Augustina.
• dva malé zvony, zavěšené nad velkými. Větší z nich nesl jméno Karla Velikého.

Tyto zvony i cimbály byly při požáru roztaveny. Pouze zvon, nesoucí jméno sv. Karla Velikého, pukl na dva kusy. Po požáru byly zavěšeny tyto zvony:

• největší o váze 2.420 liber (1.244 kg) nechala v roce 1759 u zvonařů bratrů Dittrichů odlít Barbora Rosalie Kouřilová a posvětil jej opat Josef Vácslav Poklop na jméno Panny Marie, Slovo vtělené v životě nesoucí, sv. Barbory a sv. Kateřiny.
• prostřední o váze 1.250 liber (642 kg) nechala v roce 1770 odlít zvonařem Antonínem Františkem Frankem také Barbora Rosalie Kouřilová. Posvětil jej opat Augustin Jan Paukrt na jméno Nejsvětějšího Salvatora, sv. Barbory a sv. mučedníků Jana a Pavla.
• nejmenší, vážící 430 liber (221 kg), nechal odlít zvonaři bratry Dittrichovými ze zvonoviny, která zůstala po požáru, opat Josef Vácslav Poklop v roce 1757. Posvětil jej na jméno Josefa a sv. Václava. Tento zvon v roce 1775 daroval opat Augustin Jan Paukrt Bezdězskému kostelu.
• na místo onoho nejmenšího byl v témže roce zavěšen nový, o váze 700 liber (360 kg). Odlít jej nechala Barbora Kouřilová, opat Paukrt jej posvětil na jméno Nejsvětější Trojice, sv. Augustina a sv. Barbory.
• dva malé zvony, zavěšené nad velkými. Větší vznikl přelitím zvonu, nesoucího jméno sv. Karla Velikého, puklého při požáru v roce 1755. Opatem Poklopem byl posvěcen opět na jméno Karla Velikého. Odlili jej zvonaři bratři Dittrichové. Menší o váze 110 liber (57 kg) byl kostelu darován zvonařem Dittrichem a opatem Poklopem posvěcen na jméno Panny Marie Nanebevzaté a svatých Evortia, Tiburcia a Vojtěcha.

Zhruba rok po zavření kostela v roce 1785 bylo všech pět zvonů prodáno v dražbě neznámým kostelům. Je možné, že některé přišly do Smečna, některé do Bělé u Děčína. V roce 1789, po opětovném vysvěcení kostela, byly do zvonice zavěšeny dva zvonce ze zrušeného Vlašského špitálu:

• větší o váze 127 liber (65 kg) byl v roce 1827 přelit zvonařem Bellmannem. Poté vážil 117 liber (60 kg) a byl posvěcen světícím biskupem Františkem Píšťkem na jméno Karla Velikého. V roce 1856 byl znovu přelit a zvětšen na váhu 132,5 libry (68 kg). Na jméno stejného svatého jej posvětil strahovský opat Hieronym Josef Ziedler. Naposledy byl přelit v roce 1864.
• menší, umíráček, byl přelit v roce 1826. Znovu byl přelit v roce 1871 zvonařem Diepoltem na váhu 51 liber (26 kg).

Podle bývalého karlovského správce P. Antonína Postřihače visely tyto zvony na zvonici ještě v roce 1903. Jejich další osudy zatím neznáme, ale předpokládáme, že zmizely ve víru první světové války.

V roce 1939 byly na Karlově zavěšeny tři velké zvony a jeden malý. Velké zvony byly odlity zvonařskou firmou Manoušek a spol. v Brně – Husovicích. Tyto zvony byly 15. ledna roku 1942 zabaveny německými říšskými úřady. Malý zvon, umíráček o váze 25 kg, který v roce 1892 přelil Arnošt Diepolt, byl kostelu z neznámých důvodů ponechán. Tři velké zvony byly tyto:

• největší „Ke cti Panny Marie za dušičky“ o váze 620 kg,
• prostřední „Svatý Václave, chraň dědictví své“ o váze 350 kg,
• nejmenší „ Sv. Terezičko, oroduj za nás“ o váze 240 kg.

Ačkoli zvonové stolice v kostelní zvonici dodnes stojí neporušené, po velkých zvonech zde zůstala jen jejich tři osamocená železná srdce.

Monumentální Karlov se nyní každé poledne ozývá pouze tenkým hlasem onoho umíráčku, který kostelu po válečném běsnění první poloviny dvacátého století zbyl.

Císař Karel IV. nechal Karlovský chrám vystavět jako jeden z nejvýznamnějších chrámů Zemí Koruny České. Stojíce na nejvyšším bodu Nového Města pražského tvoří jakousi protiváhu vznešené katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na jedné straně a staroslavného Vyšehradu na straně druhé. Kostel tvoří nádhernou dominantu hřebenu nuselského údolí, která na první pohled upoutá každého, kdo pohlédne z vyšehradské strany směrem k centru Prahy. Tento chrám by však měl být nejen vidět, ale měl by být i slyšet a jeho hlas by měl být důstojný a úměrný jeho slavné minulosti a významu, který mu jeho ušlechtilý zakladatel přisoudil.

K větší slávě Boží, ke cti Matky Boží Panny Marie, pro památku císařů sv. Karla Velikého a Karla IV., ale i na počest všech služebníků církve, farníků, mecenášů, dobrodinců a všech návštěvníků Karlovského chrámu by měly znovu zaznít velké zvony z karlovské zvonice.