Křest

Evangelista sv. Jan zachycuje ve 3. kapitole evangelia rozhovor mezi Nikodémem (členem velerady) a Ježíšem, jehož obsahem je vstup do Božího království.  Ježíš sděluje fakt: „Nenarodí-li se člověk znovu, nemůže vejít do Božího království.“ Nikodémova námitka se zdá logická: „Jak se člověk může narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do mateřského lůna a narodit se?“  Ježíš slavnostní formou říká „Amen, amen pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.“  Ježíšovo slovo vylučuje každou pochybnost ze strany člověka; vyžaduje plnou a bezpodmínečnou odpověď víry člověka v Kristovo slovo. Syn Boží nepřišel s lidmi diskutovat, ale spasit je!  Člověk Kristovu nabídku může svobodně odmítnout, čímž ovšem se vzdaluje od Krista a ztrácí jeho přátelství definitivně. Kristus se Ti nabízí, ale nepodbízí.   Důsledek lidského rozhodnutí obsahuje buď: vidět Krista tváří v tvář a být šťasten na věky; nebo ztratit Krista a tím i věčné štěstí také na věky. Rozvaž svou odpověď!! Nové narození dává člověku schopnost vnikat do Božích pravd, přijmout světlo Kristovo i sílu žít tak, abychom se Bohu líbili, měli sílu Krista následovat v těžkých utrpeních vnějších i vnitřních. Pán zůstává s námi a neopouští nás, jak nám to slíbil. Kristus nestanoví časový moment k přijetí křtu; může se tak stát v dětství i v dospělosti. V dětství udělujeme křest na základě víry rodičů, což se stává i v jiných okolnostech života dítěte, např. výchova, zapsání do školy, návštěvy lékaře atd. U dospělého se vyžaduje hlubší osobní příprava, trvající nejméně jeden rok, během které má člověk rozvažovat svůj postoj v Pánu.