Křest dětí

Křest dítěte je velkou radostí pro rodiče, kteří ale také nesou v prvé řadě a plně zodpovědnost za budoucí výchovu dítěte v křesťanské víře. Církev říká, že „rodiče dokončují křest dítěte.“ Tuto zodpovědnost nemohou vzít na svá bedra ani prarodiče, ani kmotři, ani společenství, i když se na ní každý svým způsobem podílí. Proto musí být minimálně jeden z rodičů pokřtěný v katolické církvi.

Pokud pro své dítě žádáte od církve křest a chcete jej nechat pokřtít v karlovském chrámu, přijďte v dostatečném časovém předstihu (alespoň tři týdny) do sakristie kostela po nedělní mši svaté. Pokud to není možné, kontaktujte e-mailem či telefonicky karlovského jáhna Jiřího Laňku (viz Kontakty). Příprava ke křtu spočívá v jednom až třech setkáních, podle okolností. Na těchto setkání spolu budeme hovořit o významu křtu, o rodině a samozřejmě o samotném obřadu, jeho průběhu a významu.

Na první setkání přineste rodný list dítěte, váš křestní list či potvrzení o křtu, případně oddací list. Společně zde vyplníme formulář „Žádost o křest dítěte“. Můžete je také „předvyplnit“ sami, naleznete jej zde: Zadost_o_krest_ditete. Křestní roušku a křestní svíci by měli v duchu tradice opatřit dítěti kmotři.

Křest v kostele i příprava ke křtu jsou samozřejmě zdarma. Bývá však dobrým zvykem přispět libovolným darem na provoz kostela.

– Kmotr (kmotři)

Podle kodexu kanonického práva může být kmotrem každý katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svoji víru. Je důležité, aby to byl člověk blízký rodině kde bude dítě vyrůstat. Stačí jeden kmotr, pokud jsou dva, má to být muž a žena. Pokud chce být dítěti oporou nekatolicky pokřtěný člověk, je to možné, ale v tomto případě hovoříme o tzv. „svědku křtu“. Kmotrem nemůže být rodič dítěte, protože kmotr se stává „spoluotcem“ (kmotr, lat. compater, znamená „spoluotec). Pokud je však obtížné najít vhodného kmotra, obřad může podle ustanovení kodexu kanonického práva proběhnout bez kmotra.

– Výběr křestního jména

„Při křtu… křesťan dostává v církvi vlastní jméno. Může to být jméno nějakého světce, to je nějakého učedníka, který žil příkladnou věrností ke svému Pánu. Patronát světce podkytuje vzor lásky a zajišťuje jeho přímluvu. Křestní jméno může také vyjadřovat nějaké křesťanské tajemství nebo křesťanskou ctnost. Rodiče, kmotři a farář dbají, aby se nedávalo jméno, které je cizí křesťanskému smýšlení.“ (Katechismus katolické církve 2156). Při křtu není vyloučeno dát i jiné jméno než jméno nějakého svatého patrona.

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s