Promluva papežského nuncia G. Leanzy 23. září 2012

Promluva apoštolského nuncia arcibiskupa Mons. Giuseppe LEANZY při mši svaté z XXV. neděle v liturgickém mezidobí, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Praha – Nové Město, 23. září 2012

___Mons_Giuseppe_Leanza 1

Drazí bratři a sestry!

1. Dříve než si předložíme několik myšlenek, spojených s meditací nad Božím slovem, kterému jsme naslouchali, chci se ke každému z vás obrátit se svým srdečným přátelským pozdravem. Zvlášť pak zdravím nejdůstojnějšího pana rektora tohoto chrámu Nanebevzetí Panny Marie a děkana Metropolitní kapituly u katedrály svatého Víta v Praze v jedné osobě, pana kanovníka Jiřího Svobodu, a upřímně mu děkuji za pozvání do vašeho společenství, abych předsedal této dnešní mši svaté. Velmi mne těší, že mohu být s vámi a u Pánova oltáře společně s vámi sdílet zkušenost víry a modlitby. Zdravím vás také jménem Svatého otce Benedikta XVI., který vám je duchovně nablízku. Svatý otec stále s vděčností vzpomíná na slavnostní vřelé přijetí, kterého se mu dostalo od českého národa při jeho apoštolské cestě v září roku 2009. Papež vás provází svou stálou modlitbou a posílá své apoštolské požehnání, které s radostí rozšiřuje i na vaše rodiny, dětí, na starší bratry a sestry, na nemocné a na potřebné tohoto křesťanského společenství.

2. Dnes, přátelé, slavíme 25. neděli v liturgickém mezidobí. Ve středu naší pozornosti je především text úryvku Markova evangelia (Mk 9,30-37), který nám znovu předkládá Pánovu předpověď utrpení, smrti a zmrtvýchvstání i jeho slovo o pokorné službě druhým, která má být základním postojem, který vede a charakterizuje život každého křesťana, především těch, kdo zaujímají místa spojená s odpovědností.

Ježíš je na cestě do Jeruzaléma, kde na něj čeká ponížení kříže. Na této cestě poučuje své učedníky slovy: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabíjí ho, ale za tři dni po své smrti vstane“ (Mk 9,31). Jedná se o druhou předpověď jeho utrpení-vzkříšení, jejímž prostřednictvím se snaží připravit své učedníky na to, aby přijali myšlenku, že on svět spasí nikoli mocí, úspěchem a slávou, ale skrze utrpení, pokoření kříže a bezvýhradné darování sebe sama až k smrti.

Apoštolové však této Pánově řeči nerozumí a obávají se ho požádat o vysvětlení. Jejich logika a jejich vidění života jsou vzdáleny Ježíšovu pojetí, jejich mysl je více okouzlena myšlenkou triumfujícího vítězného Mesiáše. Z toho důvodu nechápou i odmítají obraz Mesiáše pokořeného a trpícího. A tak, zatímco Ježíš hovoří o utrpení, bolesti a smrti, učedníci cestou sní o velikosti, diskutují o tom, kdo má přednost, kdo je mezi nimi největší, tedy první, nejdůležitější. Také matka Jakuba a Jana od Ježíše požadovala čestná a vlivná místa pro své dva syny: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po levici ve tvém království“ (Mt 20,21).

3. Avšak Boží království není otázkou „moci“. Když vstoupili do domu, Ježíš učedníkům odkrývá pomíjivost jejich snů o velikosti a přivádí je k logice služby a lásky, oné lásky, která jej pohnula k tomu, aby se cele daroval a přijal utrpení a smrt kvůli spáse a vykoupení všech. Říká jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech“ (Mt 9,35). Opravdovým Ježíšovým učedníkem je tedy ten, kdo druhé nepovažuje za předměty nebo nástroje určené k dosažení vlastních cílů, ale ten kdo se druhým dává k dispozici, žije a jedná s pohledem obráceným k potřebám a nárokům svých bližních. Ježíš sám pak dal zcelakonkrétní příklad služby při Poslední večeři, když vstal od stolu, přepásal se zástěrou, vzal nádobu s vodou a začal svým učedníkům umývat nohy, a toto své gesto vzápětí vysvětlil těmito slovy: „Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy“ (Jan 13,15). Tento postoj služby pak Ježíš v dnešním evangeliu vyjadřuje vzorem dítěte. „Vzal dítě, postavi ho před ně, objal ho a řekl jim: Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá, a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, kdo který mě poslal“ (Mk 9,37). Dítě je symbolem nevinnosti, pokory, spontánnosti, je tím, kdo se cele spoléhá na otce a matku, protože je slabé a zcela bezbranné. Pán Ježíš vybízí učedníky, aby přijímali děti, ty nepatrné a pokorné, protože sloužit jim znamená sloužit samotnému Bohu.

4. Úzce propojené je s dnešním evangelním úryvkem také první čtení vzaté z knihy Moudrosti (2,12.17-20). V něm jsou představeny dvě protikladné skupiny lidí. Na jedné straně „bezbožníci“, tedy pohané, ti, kdo žijí, jako by Boha nebylo, a jakýkoli odkaz na nej zavrhují. Na druhé straně stojí „spravedlivý“, za nímž jsou ukryti ti, kdo věří a zůstávají Hospodinu věrní, protože vztah s Bohem a pozornost k jeho vůli tvoří smysl jejich života. „Bezbožníci“ pronásledují „spravedlivého“, snaží se ho zabít, protože jeho postoj je jim nepohodlný, pro jejich špatné chování je on výtkou a napomenutím. V tomto úryvku je jasně předobrazen sám Kristus, pokorný a odvážný, onen navýsost „Spravedlivý“, jehož život je poznamenán utrpením a zkouškami.

5. Drazí bratři a sestry, jaké nejlepší poučení bychom si mohli vzít z dnešního Božího slova? Vybízí nás především k tomu, abychom nezapomínali, že pokušení touhy po moci, poctách a prvních místech se zahnízdí všude tam, kde se probouzí snaha ovládat. Jde o pokušení, které, jak říká svatý apoštol Jakub ve druhém čtení dnešní mše svaté, má neblahé důsledky: „Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech“ (Jak 4,1). Nikdo není z takových pokušení vynechán. Připomíná nám to i vyprávění o Ježíšově pokušení na poušti, i on sám byl v tomto smyslu pokoušen (srov. Mt 4,8-10). Nelze se tedy divit, že pokušení moci nalezneme v každé oblasti, v politice, v sociální sféře, v ekonomice i v náboženství. Cesta, kterou nám předkládá Ježíš, je cestou služby, lásky a darování druhým: doma, v úřadě, na pracovišti, v křesťanském společenství. Příklad nasazení a darování nalezneme u matek a otců, kteří dělají všechno z lásky k vlastním dětem; u kněží a řeholnic, kteří dávají svůj život pro dobro duší; u všech těch, kteří podávají důkaz lásky a oběti při konání dobra ve prospěch potřebných. To je pravá velikost a skutečná radost lidského srdce! Namísto logiky panování postavil Ježíš logiku služby, namísto logiky prvních míst, logiku posledního. On je takové služby symbolem, u něj se celým svým životem máme inspirovat.

AMEN!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s